Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Máj

 

 

 

 

 

Aby odpadla namáhavá práce při kopání díry, byl do země zabudován kovový základ. Do tohoto základu se máj stavěla poprvé v r. 2008

 

 

 

Velikonoce

            Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty se chodí řehtat. Dříve výhradně hoši, dnes už i děvčata mají sraz na návsi před kapličkou, odkud průvod vychází. V čele průvodu chodívá nejstarší hoch ( tzv. „kaprál ), který dohlíží na to, aby i ti nejmenší stačili nastoupenému tempu. Průvod obejde celou vesnici, u každého křížku se zastaví a pomodlí.. Řehtat se začíná na Zelený čtvrtek odpoledne, v pátek se řehtá dvakrát. Na Bílou sobotu ráno se řehtá naposledy. To už sebou děti vozí káru s velkým košíkem. Průvod chodí od domu k domu. Když děti odzpívají zpívánku, hospodyně jim předá vajíčka a peníze. Po té co se obejde celá vesnice, vejce a peníze se spočítají a podle docházky rozdělí.

Velikonoce 2011 v tisku: zde

 

 

Masopust

Masopust Lhovice 2013
Klub neformálního veselí Lhovice uspořádal 23. února 2013 masopustní průvod masek obcí. Sraz masek byl v 11.30 hodin kulturním domě. Průvod poté vyšel ve 12.30 hodin od hasičské zbrojnice. Zakončení bylo v kulturním domě. K dobré zábavě zahrála kapela Pošumavští Šoumeni ze Lhovic. Několik místních občanů se domluvilo a za tímto účelem vznikl Klub neformálního veselí Lhovice. Masopustní průvody s programem byly dlouhá léta ve Lhovicích velmi populární. Později následovaly již jen masopustní merendy. Poslední se konala v roce 1969. V některých rodinách zašlou tradici připomínají možná staré fotografie. Je dobře, že právě tato lidová zábava neupadla v zapomnění. Ve Lhovicích přišla správná chvíle a správní lidé, kteří slavení masopustu oživili. http://jajajslsl.rajce.idnes.cz/LHOVICE_MASOPUST_2013/

Období od Tří králů do začátku velikonočního půstu, což je Popeleční středa, se nazývá masopust. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a tak masopustní neděle vychází na období od 1. února až do 7. března. Každý kraj dodržoval různé zvláštnosti. Někde se zvyky spojené s radovánkami a hodováním lišily i od vesnice k vesnici. Místy se masopust dochoval v živé tradici dodnes, jinde se jej pokoušejí obnovit různé spolky či sdružení. Mnohde žije masopust již jen ve vzpomínkách. Právě tak je tomu i ve Lhovicích u Švihova.

Tak například: Maškarní průvod v roce 1952 vyšel 24.února 1952 ve 14.hod. od Bosáků s hudbou ke kapličce. Tam předseda MHJ (místní hasičská jednota) přivítal všechny návštěvníky a zahájil tak zahájil průvod, který se nazýval „Kocourkovští“. Průvod předváděl otevření nové radnice v Kocourkově, nošení světla do této radnice, nasazování kozy na kobylí vejce, městskou gardu, hon na medvěda, rozhánění mraků a jiné atrakce. V masopustním průvodu účinkovalo v maskách 42 občanů. Průvod sledovalo mnoho návštěvníků i z dosti vzdálených obcí.


Masopustní průvody s programem byly dlouhá léta ve Lhovicích velmi populární. Později následovaly již jen masopustní merendy. Poslední se konala v roce 1969. Tak před léty skončila ve Lhovicích jedna z tradic. V některých rodinách zašlou tradici připomenou možná staré fotografie, nebo třeba smažené šišky. Ty byly nedílnou součástí masopustního veselí.


Je škoda, že právě tato lidová zábava tak nějak s novou dobou upadla v zapomnění. Snad zase někdy přijde ta správná chvíle a správní lidé, kteří slavení masopustu zase oživí. Něco málo ze všech zvyků pro zimní čas přetrvalo. Zejména konání bálů, plesů a karnevalových zábav. Masopustu se také někde říkalo karneval. Dnes se tento název vžil pro maškarní bál, který se správně smí konat pouze v průběhu masopustu (ostatně jako i všechny ostatní taneční zábavy). Někdy se v našem okolí sejde několik tanečních zábav, že je v jeden sobotní večer možné vybírat hned z několika.



Fotografie jsou ve fotogalerii tradice, zvyky.

Další masopustní fotografie jsou i ve druhém díle dvoudílného videodokumentu Lhovice 2.díl

Další podrobnosti jsou uveřejněny ve vlastivědném sborníku PZH č.1/2009



Smažené koblihy (ze Lhovic)


60 dkg polohrubé mouky, 6 dkg rozpuštěného másla, 2 dkg droždí, 3dkg cukru, 3žloutky, 1 celé vejce, trochu soli, citrónová kůra, 2 lžíce rumu, čtvrt litru mléka. Dále tuk na smažení a marmeládu na náplň.

Postup:

Do nádoby rozemneme droždí, přidáme lžíci hladké mouky, lžičku cukru, promícháme a zalijeme asi 100 ml vlažného mléka. Připravíme hustý kvásek, který necháme v teple pod utěrkou vykynout. Mezitím mouku prosejeme do mísy. Máslo utřeme se zbylým cukrem, citrónovou kůrou a postupně přidáváme žloutky. Potom přisypáváme mouku smíchanou se solí, přiléváme vlažné mléko, kvásek, nakonec rum. Vypracujeme vláčné těsto. Povrch poprášíme trochou mouky. Mísu zakryjeme utěrkou a necháme na teplém místě hodinu kynout. Vál poprášíme moukou. Přendáme na něj těsto, které si rozdělíme na polovinu. Každou rozválíme na plát. Na jednom kulatým tvořítkem (skleničkou) vyznačíme kruhy. Do jejich středu dáme marmeládu. Druhým plátem přikryjeme. Kopečky marmelády vytvoří vyvýšená místa. O kolo nich těsto důkladně stlačíme k sobě. Tvořítkem vykrojíme koblihy a necháme ještě asi 6 minut na válu kynout. V menším kastrolu rozehřejeme dostatečné množství tuku. Vložíme koblihy (vykynutou stranou do rozpáleného tuku) a po obou stranách smažíme dozlatova. Před podáváním pocukrujeme (moučkovým a vanilkovým) cukrem.


Dobrou chuť

  

Divadlo

V obci se hrávalo ochotnické divadlo. Organizace divadla se neobešla bez místních hasičů. Hrávalo se na různých místech.Někdy na zahradě u hospody č. p. 18, zřídka v hospodě samotné - přivezené jeviště z Ježov zabralo velkou plochu a pro obecenstvo zůstávalo málo místa. Později se hrávalo u Janoušů č. p. 6 (asi 1945), dále za č. p. 3 a č. p. 54. Naposledy divadelní hry režíroval Josef Urbánek.Hasičský sbor se stal zejména za II.světové války důležitým nositelem kultury. Jedinečnou příležitostí ke společnému setkávání bylo ochotnické divadlo. Během války byly totiž zakázány plesy a zábavy.

 

odkaz: www.amaterskedivadlo.cz 

nebo: http://amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=23869

nebo:http://klatovsky.denik.cz/kultura_region/za-ochotniky-do-lhovic-u-svihova20100604.html

 

  

V předvečer 1. května se ve Lhovicích, ale i v celém dalekém okolí staví máje. Postavení máje je kolektivní dílo, jemuž předchází celá řada prací a příprav. Vše začne výběrem vhodného stromu. Strom musí být rovný s dostatečně silným, vysokým kmenem a s pěknou špičku. Když se blíží osmnáctá hodina onoho posledního dubnového dne, začínají se před hasičskou zbrojnicí scházet lidé ze vsi. Právě v této části návsi se máj ve Lhovicích staví. Připraví se fošna, lana, provazy, traktor a žebřík na podepření. Teď přijde na řadu umění máj postavit. Nastane lopota a organizované tahání za provazy. Máj totiž musí stát rovně jako svíce. Potom se vztyčená máj zaklínuje kameny a zahází. Pro jistotu se ještě podepře vzpěrami. Naposled se odvážou provazy. Buď oloupaný kmen vyláká nějakého odvážlivce k vyšplhání nebo se za tímto účelem přistaví dlouhý žebřík. Máj se po celý květen stane chloubou vesnice. Už z dálky zaujme její silueta.Následně se zapálí táborák Popíjí se pivo, opékají se vuřty. Při bujném veselí omladina hlídá máj až do rána. Byla by totiž ostuda, kdyby máj někdo v noci podřízl.

Podrobněji ve vlastivědném sborníku  Pod Zelenou Horou č. 2/2007

 

Náhledy fotografií ze složky Zvyky, tradice a další